Formanova Čáslav

Michal Strach absolvoval v letech 2009 až 2015 UMPRUM v Praze v ateliéru K.O.V. Do soutěže druhého ročníku Diploma Selection bylo přihlášeno v roce 2015 více než sto diplomových prací evropských designérů a módních návrhářů. Michal Strach v ní získal první místo za českou diplomovou práci – s instalací nazvanou Vnitřní prostor. Od té doby se každý rok umisťuje v nominacích na Ceny Czech Grand Design; na Designbloku vyhrál cenu za nejlepší prototyp designéra. Od roku 2016 žije Michal v Čáslavi. Sám o své práci říká: „Pohled na vytvořené dílo, které žije, vzkvétá a prosperuje, mě naplňuje klidem. Kdybych nebyl designérem, byl bych zahradníkem.“

Člověka formuje dětství a události, které se kolem dítěte odehrávají, a lidé, jenž na dítě mají vliv. Kdo nebo co bylo pro tebe významné? Kde vnímáš své kořeny? 

Vyrostl jsem v Liberci a až do odchodu na UMPRUM jsem trávil čas mezi školou a sportem na okolních horských hřebenech. Nemohu proto říci, že bych měl kořeny někde jinde, ale můj dnešní život začal až v Praze. Maminka mě vedla v otcových stopách – tatínek byl architekt. Na gymnáziu jsem chodil na kreslení k paní malířce Evě Kubínové, byla to pro mě velká zkušenost. Současně jsem závodně běhal – a ty dva světy – svět kázně a disciplíny, cílený na vítězství na jedné straně a neuchopitelný svět umění, volnosti a určitého bohémství na straně druhé – na sebe v mnohém narážely. Architektem po otci jsem se sice nestal, ale nasměrování mi zůstalo. Na vysoké jsem svoje dovednosti postupně rozšířil o další oblasti, především z designu, technologií a s tím spojených řemesel. Tak se ze mě – sportovce – postupně stal umělec. 

Jaká byla tvoje cesta z Liberce do Čáslavi? 

Přes Prahu. Měl jsem štěstí, že se moje budoucí žena Káťa rozhodla jít na stáž do ateliéru, kde jsem studoval. Díky její rodině jsme pak našli zázemí pro život a práci v Čáslavi. 

Jsi jedním ze zakládajících členů spolku Formanova Čáslav. Podílíš se na vizuální stránce celého projektu a přijal jsi roli kurátora výtvarné části doprovodných programů Formanovy Čáslavi nazvané Dvorky. Jaký koncept máš připravený a kteří výtvarní umělci se zapojí? 

Mám velkou radost, protože se mi podařilo vytvořit koncept – jmenuje se Kostky, pro který se nadchli velmi zajímaví umělci. Kostky jsou segmenty krychlí, tedy pomyslné malé dvorky. Z kari sítě vytvořené klece – o velikosti cca 150 x 150 cm – definují jednotný, jasně vymezený prostor, jsou nástrojem pro uchopení instalace v charakterově rozmanitém prostředí staré gumárenské tovární haly nebo čáslavské synagogy. Autoři nejsou svázáni tématem, mohou volně reflektovat ideu Dvorků, určený prostor či jeho okolí. Jejich díla by měla být svrchovaně svobodným projevem i přesto, že budou vymezena daným formátem. Projektu Kostky se zúčastní osm autorů – Ondřej Basjuk, Jiří David, Krištof Kintera, Šárka Koudelová, Eugenio Percossi, Kateřina Strach Tichá, Pavel Tichoň a Lucie Trojanová. 

To je opravdu hvězdná sestava umělců, kteří v září zavítají do Čáslavi. Prosím, mohl bys je stručně představit?

Začnu podle abecedy – jak bývá zvykem – a jenom velmi stručně. Ondřej Basjuk patří k výrazným osobnostem současné mladé výtvarné scény. Skončil svá studia na AVU v ateliéru V. Kokolii v roce 2012 a o rok později dostal Cenu kritiky za mladou tvorbu. Profesor Jiří David, vedoucí ateliéru Intermediální komunikace na UMPRUM, byl vyhlášen nejvýraznější osobností ve výtvarném světě po roce 1989. Řada jeho děl rozvířila debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patřil cyklus fotografií Skryté podoby, monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem anebo cyklus inscenovaných fotografií Moji rukojmí. Dalším umělcem, který vystavuje svá díla po celém světě – je Krištof Kintera. Jeho poslední výstavu v Rudolfínu, která se jmenovala Nervous Trees, navštívilo 170 000 diváků, což byla rekordní návštěvnost. Šárka Koudelová ukončila AVU v roce 2016, její aktivity jsou rozmanité; je kurátorkou, byla galeristkou a profiluje se zejména jako osobitá umělkyně. Eugenia Percossiho budou mít možnost Čáslavané osobně poznat na besedě na Nové scéně 5. května od 19 hodin, kde spolu s Albertem di Stefanem pohovoří o rekonstrukci renezančního zámečku v Třebešicích a jejich cestě z Itálie do Čech. Eugenio převážně vystavoval v Římě a Praze, v loňském roce jsem mohli navštívit jeho výstavu v GASKu v Kutné Hoře. Kateřina, moje žena, je absolventkou ateliéru M. Knížáka jako je ostatně i Pavel Tichoň, sama sebe nazývá intermediální sochařkou, tvoří drobné plastiky a reliéfy. Pavel Tichoň se také loni představil v GASKu výstavou Nevědoucí nevědění. Jeho práce je intuitivní a interdisciplinární povahy, je provázána s dějinami, mýty a filosofií. Poslední vystavující je rovněž z Čáslavi, Lucie Trojanová, absolventka Západočeské univerzity v Plzni obor design kovu a šperku, která se v současné době specializuje na keramiku. 

Spojením hostujících a čáslavských umělců vzniká hezká příležitost k setkání, ostatně to je I smyslem činnosti pořádajícího spolku Formanova Čáslav. Současně navazujeme na tradici výtvarných událostí, které zde kdysi vytvářel pan profesor Zdeněk Sejček. Město Čáslav se hlásilo k odkazu Jindřicha Pruchy, tvořícího v Železných horách, Antonína Chittussiho, který se narodil v Ronově nad Doubravou anebo čáslavského rodáka – velké osobnosti, sochaře Aleše Veselého. Povědomí o tom, že žijeme ve městě, které má svoji bohatou historii, a že žijeme v zajímavé současnosti, může vést k uvědomění si, že patříme ke společnosti, která vytváří hodnoty a že každý z nás přispívá svoji osobní účasti k této pospolitosti. Samozřejmě, že s mnoho mění, ve výtvarném umění samotný výtvarný jazyk, také se mění témata, která umělci zpracovávají, přesně tak, jako se i mění svět, ve kterém žijeme. Jak toto vnímáš? 

Myslím, že umění ze své podstaty musí reagovat na potřeby společnosti, jakkoli „božské“ může být – je stále pouze jejím produktem. Není tomu jinak ani v našem případě, kde možnost změny rezonuje úsilí jedince či skupiny. Jsem rád a vážím si toho, že můžu být součástí spolku, který se snaží na tradici zmíněných osobností navázat. 

Domnívám se, že v Čáslavi ještě nikdy nebyl vystaven takto koncipovaný výtvarný projekt, ani s tak významnými umělci. Je známo, že k pochopení současného umění je potřeba být poučen, dobře znát kontexty, myšlenky, záměry umělce, divák se stává spolutvůrcem, ve své mysli reaguje na podněty, které mu umělec předkládá – chystáš v tomto smyslu udělat nějakou přednášku či komentovanou prohlídku? 

Rádi bychom veřejnosti přiblížili výtvarný záměr jednotlivých umělců. Komentovaná prohlídka bude součástí tiskové konference, která se uskuteční v pátek 4. září od 16:00 hodin v areálu bývalé Gumárny. Požádali jsme vystavující autory, aby v rámci tohoto bloku představili své dílo. 

Kdo vytvoří zázemí pro tak náročné instalace? 

Projekt Kostky v rámci čáslavských Dvorků bude pořádán pod záštitou a sponzorskou podporou rodiny Losenických. Instalace se budou nacházet v dosud nevyužívaném areálu bývalé Gumárny. Eugenio Percossi umístí svoji kostku do prostoru synagogy. 

Vytvořil jsi se svojí ženou koncept postupného rozsvěcování oken na radnici. V rámci doprovodných programů Formanovy Čáslavi se tato akce jmenuje „24 oken adventu“ a začne 1. prosince 2020. Prozradíš nám o této akci více? 

Původní nápad vzešel od Káti, když jsme řešili vánoční výzdobu v roce 2013. Tehdy se okna radnice poprvé proměnila v pomyslný obří adventní kalendář. V letošním roce se rozsvěcování zopakuje, ale nezůstane jen u něho. „24 oken adventu“ se stane především příležitostí k setkáváním v době předvánoční. Každé okno bude mít svého patrona – spolek, školu, školku, nebo třeba zájmovou skupinu – a ti připraví taneční či hudební vystoupení nebo společné zpívání koled – a tak každý den v období od 1. do 24. prosince rozezní vánoční atmosféru.* Akce vždy vyvrcholí rozsvícením dalšího okna v radničním adventním kalendáři. 

Jsi designér, v čem spočívá tvoje práce? 

Ve vlastní tvorbě jsem dlouho sledoval koncept diplomové práce a snažil se definovat svoje možnosti v pozici designéra. Pomocí spontánně vytvářených kompozic, složených z věcí každodenního života a specifických zbytků materiálu z průmyslové výroby, jsem se snažil najít vlastní, autorský způsob vyjádření. Měl jsem štěstí; výsledky mého hledání mi otevřely dveře k úžasným projektům, výstavám a možnostem navrhovat reálné produkty. Druhou část mojí pracovní náplně tvoří zakázkové navrhování. To bývá rozmanité a přináší kreativní nabídky – například vytvoření interiéru Klubu Gumárna a výstavní činnost, která je s ním spojená – a na druhé straně spolupráce s firmami z oblasti strojírenství, kde se návrh řídí především technologickou dostupností a výrobní cenou. 

Jak se ti žije v Čáslavi? Jakou zde vnímáš atmosféru, prostředí města? Jaké by sis přál, aby bylo město, v kterém žiješ? 

Moje žena říká, že jsme v Čáslavi díky mně. Zamiloval jsem si zahradu jejích rodičů a určitý klid – odstup od rušné Prahy. Na Čáslavi se mi líbí její příjemná malebnost a zároveň blízká dostupnost všeho potřebného – včetně našich někdy speciálních potřeb týkajících se práce v ateliéru. Přál bych si, aby si Čáslav dál zachovala charakter malého města, a přesto měla kulturní a společenský přesah města velkého. Snažím se k tomu přispět i svým dílem.

Rozhovor zaznamenala Kamila Ženatá

* potencionální patroni oken nechť osloví ředitelku divadla Evu Albrechtovou