Formanova Čáslav

Dům Miloše Formana bude zdobit sochařský portrét z dílny Jana Padyšáka - rozhovor s Janem Padyšákem

Vítězem otevřené výtvarné soutěže na ztvárnění sochařského portrétu režiséra Miloše Formana, který bude umístěn na jeho rodný dům ve Formanově ulici v příštím roce, se stal MgA. Jan Padyšák. Sochař se s námi v rozhovoru podělil o několik informací týkajících se jeho tvorby a samozřejmě také zmiňované soutěže, kterou vyhlásilo město Čáslav ve spolupráci s čáslavským divadlem, Spolkem Formanova Čáslav a Spolkem sochařů České republiky.

 

Pane Padyšáku, můžete se nám, prosím, v krátkosti představit?

Narodil jsem se v Praze, kde žiji celý život, a kde jsem dokončil střední výtvarnou školu Václava Hollara. Po maturitě jsem pokračoval studiem kresby na AVU (pozn red. akademie výtvarných umění) u Jitky Svobodové, kterou jsem absolvoval v roce 2008.

Kromě škol pro mě byly důležité i „lidušky“. Navštěvoval jsem je během základní školy, ale i na střední. Moje základka byla zaměřena na matematiku, takže jsem si tam chodil vyvažovat mozkové hemisféry. Na střední mé večerní kreslení v „lidušce“ zase souviselo s přípravou na AVU.

Jak jste se dostal k umění a k sochařskému řemeslu?

Nejspíš přirozená inklinace. Ale vyloženě k sochařství jsem se dostal dost krkolomně. Vždycky jsem se chtěl věnovat sochařství, ale cesta k němu byla v mém případě celkem komplikovaná. Asi před 5 lety se sešlo několik impulsů, které mě k němu přivedly. Například jsem registroval soutěže na zhotovení sochařských portrétů a při pohledu na vítězné busty jsem měl pocit, že bych si s tím poradil lépe. Také jsem se živil věcmi, které mě moc nebavily a tak jsem si našel uličku k modelování.

Co je Vaší parketou ve světě umění? K čemu máte nejblíže a co Vás nejvíce naplňuje?

Zdá se, že by to momentálně mohl být portrét. Hrozně mě baví. Navíc mi teď přijde, že jsem se dostal do progresu a s každou hlavou mi jde práce lépe, takže bych se tomu chtěl ještě nějakou dobu věnovat a zlepšovat se. Kromě toho mám ještě jiné věci, které si delší dobu skicuji v počítači a chtěl bych je zrealizovat, ale k tomu bych se blíže vyjádřil, až to bude aktuální.

Co bylo impulsem pro přihlášení se do soutěže o sochařský portrét Miloše Formana? Jak jste se o ní dověděl?

Na soutěž mě upozornil pan David Novák ze spolku Formanova Čáslav, ten na mě dostal tip od Michala Cimaly. Pan Novák viděl na fotkách můj portrét Václava Havla a poslal mi odkaz s přihláškou do soutěže, která mě zaujala. Pracoval jsem před tím na zmíněném Havlovi, což bylo celkem obtížné. Proti portrétu Václava Havla mi teď přijde každá hlava snadnější. Navíc se jedná o Miloše Formana, což je pro mě zajímavá osobnost.

Jaký je Váš nejoblíbenější film od Miloše Formana?

Nejlepší mi přijdou asi podle mého názoru klasiky Přelet nad kukaččím hnízdem a Vlasy. Řekl bych, že na osobnosti Miloše Formana je důležitá jeho společenská kritika, která nikomu příliš nestranila. Líbí se mi, že se nenechal omámit způsobem života a práce v Americe. Dokázal být k novému prostředí v USA dokonce kritický, a především filmy dělal i nadále po svém.

Je pro Vás jako pro sochaře při tvorbě busty z nějakého důvodu důležité znát tvorbu nebo dokonce osobnost daného člověka?

To je celkem těžká otázka. Tvořit nejspíš jde i bez bližšího poznání dané osoby. Zkrátka se na danou osobnost při práci můžeme dívat jako na člověka bez ohledu na profesi nebo její významnost. Ale přece jen, sochař by se s danou osobou měl nějak seznámit a zjistit si o ní co nejvíc po všech stránkách. Mně třeba hodně pomáhá vidět videozáznamy, kde ten člověk mluví. Konkrétně u Miloše Formana mi dost pomohl dokument Heleny Třeštíkové Forman vs. Forman. Předtím jsem třeba nevěděl, co prožil v dětství, jaké měl neúspěchy a jakou daň zaplatil za svoji kariéru.

Co podle Vás specifikuje jak osobnost Miloše Formana, tak jeho výraz ve tváři?

Podle mě to byl člověk s mimořádnou kuráží, který si musel od začátku všechno vybojovat, taková nezlomná povaha. Navíc musel všechno dost citlivě vnímat, aby to pak mohl přetavit do obecně srozumitelných příběhů. Já myslím, že jeho zkušenosti odráží určitá surovost jeho prvních českých filmů.

V rozhovorech působí třeba jako sportovní trenér, taková přímá povaha. S ničím si nebere servítky, působí obyčejně a přitom mluví o závažných věcech, hrozně to se sebou kontrastuje. K tomu má takové svoje frajerské gesto v koutku. Já jsem se tedy snažil udělat ho co nejvíc přímočaře, podle mě by Forman neměl působit nijak poeticky, křehce nebo sladkobolně.

Můžete mi, prosím, jako laikovi přiblížit vítězné dílo?

Modeloval jsem klasicky z hlíny podle fotografií. Odlitek je ze syntetické odolné sádry A krystal, se kterou se mi dobře pracuje, nesmrdí a navíc se dobře patinuje. Sádrový odlitek vždycky nějak poničím, v tom mi schází to sochařské školení.

Kolik času jste strávil na tvorbě díla?

Na portrétu jsem pracoval asi 2 měsíce, ovšem průběžně. Dělal jsem současně ještě jednu zakázku. Čistý čas tedy nevím, možná 2 týdny. Každopádně je ale obecně dobré mít možnost vracet se k rozpracované soše a nepospíchat.

Jaká část portrétu Vám dala nejvíce zabrat?

Asi brýle a všechno za nimi. Modelovat místo okolo očí je podle fotek vždycky nejtěžší, protože je schované v dolíku a není vidět v siluetě. Brýle tam překáží a k tomu čočky zkreslují tvar. Zvažoval jsem, jak brýle udělat, protože těch možností je více a sochaři se s tím perou různě. Nakonec jsem vybrousil celkem věrný model brýlí, které režisér nosil v daném věku.

Co pro Vás výhra v této soutěži znamená?

Mám z toho velkou radost. Výhra mi dala chuť pustit se do dalších podobných soutěží. I když, chtělo by to tak jednu za měsíc, aby se z toho dalo žít. Třeba se někdo ozve, že chce portrét, ale na to se nedá spoléhat. Lepší je nic nečekat. Registruji také uznání od kolegů a jiných výtvarníků a to mě moc těší.

Jak byste soutěž zhodnotil celkově? Jaké dílo Vás v soutěži zaujalo?

Asi bych citoval pana předsedu komise, byla velká účast a pestrost pojetí. Třeba se mi líbilo, jak Pavel Provazník zkomponoval hlavu s deskou a s písmem, což jsem já trochu podcenil a musím to ještě dotáhnout. Myslím, že lidé z Čáslavi a okolí jistě ocení, že město pořádá podobné akce.

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

Těch hmatatelných úspěchů, za které bych si koupil dům s velkým atelierem, zatím moc nemám. Musím ještě hodně pracovat. I když v poslední době se docela daří, třeba těsně před odevzdáním portrétu Miloše Formana jsem byl v Helsinkách se studiem 3dsense, pro které jsem dělal velký meteorit jako součást videomappingové instalace. Během pár dní ho vidělo několik set tisíc lidí a ohlasy byly pozitivní, to byla satisfakce.

Máte během tvorby třeba nějaké rituály? Něco, bez čeho zkrátka netvoříte?

Asi potřebuji jistotu, že mám zásobu kávy a cigaret. Jinak jsem spíše chaotik, často dělám více věcí najednou.

 

JN